Bohuslavice nad Vláří

Bohuslavice nad Vláří byly vedle Slavičína, Mladotic, Hrádku, Divnic, Rudimova, Kladné, Petrůvky, Nevšové a Rokytnice přifařeny do slavičínské farnosti již během 17. století. 

Socha Panny Marie Lurdské

 

Většina věřících se vždy hlásila k římskokatolickému vyznání, menší část byla evangelíky. Občané chodívali k bohoslužbám do farního kostela ve Slavičíně povětšinou pěšky, a to za každého počasí. Přímo v obci samotné se k modlitbám scházeli u kříže stojícího v dolní části obce směrem na Popov. Tady byly slouženy i mše svaté, či se v měsíci květnu odbývaly i májové pobožnosti. Když však rodina Kupčíkova v roce 1898 nechala postavit sochu Panny Marie Lurdské, tak se konání všech bohoslužeb přesunulo k této soše.

Stavba kaple

V období mezi válkami se však začalo uvažovat o postavení kaple či jiného svatostánku. Přípravné práce ke stavbě kaple začaly již v roce 1932, kdy z Hodonína byly dováženy cihly, hasilo se vápno a z místního pískoviště, ze Chmelíkova, se vozil písek.

Bohužel všechny přípravné práce byly zastaveny, když v roce 1938 přišly první politické zvraty. Tato vzniklá politická situace vzala bohuslavickým občanům elán k další práci na stavbě kaple a sousední farnost Vlachovice toho chtěla využít a veškerý materiál odvézt do Vlachovic, kde tamější farář P. Čermák měl v úmyslu přístavbou rozšířit kostel a dokonce duchovní správa navrhovala, aby Bohuslavice potom byly přifařeny do Vlachovic. Právě tato situace jakoby dodala opět podnět, chuť a síly občanům k dalšímu pokračování v realizaci uvedeného záměru.

Za účelem zdárného postavení filiálního kostela byla ustavena Jednota Panny Marie, která měla 64 členů a svoji činnost vyvíjela od 24. května 1938. Teprve potom byly zpracovány firmou Rafaja z Valašských Klobouk veškeré stavební plány a po vyřízení nezbytných povolení mohlo být započato se samotnou stavbou. Stavba kaple mohla být dokončena i zásluhou tehdejšího obecního zastupitelstva, které se rozhodlo přispět větším finančním obnosem mimo jiné i protože původní obecní zvonice byla v tu dobu již zbořena.

Interiér kaple byl doplněn oltářem, vyrobeným firmou Bohumil Beck z Kutné Hory za 27 000 Kč a křížovou cestou za 12 000 Kč od stejné firmy. Pamětníci si určitě vzpomenou na krásně malovaný strop s náboženskými motivy, který byl namalován rovněž pracovníky téže firmy.

Vybavení kaple

Občané Bohuslavic sbírkami přispěli na pořízení sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Aloise, monstrance a dalšího vybavení. Zvon umístěný ve zvonici kaple musel být na konci druhé světové války odevzdán k vojenským účelům. Byl sice po válce vrácen zpět, ale již značně poškozený. Aby mohl být znovu pověšen, musel jej opravit kovář František Goňa. Zvon však již neměl takový čistý zvuk jako dříve a věřící se rozhodli pořídit si zvon nový. A tak během roku 1948 se konaly sbírky na zakoupení zvonu nového. Nový zvon dali občané ulít u firmy Rudolfa Manouška v Brně. Zvon má hmotnost 99 kg a průměr 560 mm, zní tónem f2. Na plášti nese nápis: Věnovali občané obce Bohuslavice nad Vláří. L.P.1950 Ke zvonům a zvonicím patří neodmyslitelně zvoníci. Dlouholetými zvoníky byli Jan Urbaník, Jan Šuráň a Antonín Žáček. Od roku 1975 zvoníků již nebylo třeba, neboť byl zvon upraven na elektrický pohon.

Svěcení

Bohuslavická kaple je zasvěcena Panně Marii Pomocné a slavnostně byla vysvěcena v neděli 18. října 1942 generálním vikářem a biskupem dr. Stanislavem Zelou z Olomouce. Při oslavách jejího padesátiletého výročí vysvěcení se kaple i bohuslavičtí občané dočkali i další významné církevní osobnosti, kterým byl olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Od roku 1981 ve všech vesnicích, kde je postavená kaple, zavedla slavičínská farnost ve všední dny bohoslužby podle určitého řádu. První čtvrtek v měsíci se sloužily v Nevšové, druhý v Lipové, třetí v Bohuslavicích, čtvrtý v Rokytnici. V roce 2000 nastala změna tím, že byly rozmnoženy bohoslužby v Bohuslavicích a Lipové, začali se sloužit dvakrát do měsíce. Změna nastala proto, že mše sloužíval vlachovický farář P. Josef Kuchař, který byl zároveň ve slavičínské farnosti kaplanem.

Kaple i s okolním parčíkem se stala výraznou dominantou obce. Po její levé straně je umístěn Pomník padlých z roku 1928. Na žulových deskách najdeme vytesaná jména občanů, kteří padli během první a druhé světové války. Po pravé straně kaple stojí socha Panny Marie Lurdské, pocházející z roku 1898. Socha byla zrekonstruována a opětovně instalována v říjnu 2012.

Bohuslavické hody v říjnu 2011 byly zpestřeny jedinečnou událostí, kterou bylo opětovné požehnání další sochy Panny Marie Lurdské. Pro tuto sochu, pocházející z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, jejímž autorem byl sochař Jan Bařinka z Popova, hledala obec nové umístění. Socha byla nakonec instalována v parčíku u autobusové zastávky.

Autorem nového podstavce, který je opatřen nápisem: "Maria, vypros čeho třeba nám, našim dětem, rodinám. Pros za nás.", je mladý začínající kamenosochař Bronislav Studeník ze Slavičína, svěcení se ujal slavičínský pan farář P. Miroslav Strnad.

Pískovcová socha svatého Floriána, stojící v parčíku před obecním domem, je nejstarší dochovanou kulturní památkou v obci. Tato barokní socha stávala původně u fary ve Slavičíně. V Bohuslavicích v téže době stávala socha jiná, která však zřejmě v roce 1908 byla stržena přívalem vody a nenávratně zničena. Místo ní byla zásluhou místního hasičského spolku zajištěna socha ze Slavičína, která byla po opravě slavnostně vysvěcena kaplanem Janýškou 19. června 1927. Na zadní straně sochy je vytesán letopočet 1755.

K úplnému výčtu sakrálních památek patří dva pískovcové kříže, jeden již zmiňovaný v dolním konci s kamennou postavou ukřižovaného Krista, druhý s nápisem Pojďte ke mně, kteří v světě v slzích těžce pracujete, pojďte, já vás občerstvím. Věnovali občané 1935., postavený v prostoru před objektem bývalé mateřské školy.

A kolik věřících v současnosti žije v obci? Podle posledního Sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo v rámci České republiky v roce 2011, se k římskokatolické církvi hlásí 154 věřících z celkového počtu 394 obyvatel obce Bohuslavic nad Vláří.