Farnost a kostel sv. Vojtěcha a sv. Cecílie

Území Valašska je osídleno již nejméně 7000 let. Skutečné a trvalé osídlení Slavíčínska se odhaduje na 8. a 9. století našeho letopočtu, kdy zde již sídlili staří Moravané jako polokočovní pastevci. První historická zmínka o Slavíčínsku pochází z roku 1141. Dle darovací listiny olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku byl Slavičín 2. června 1256 věnován v léno Helembertovi de Turn. V té době byl zde kostel a fara, Slavičín byl městečkem s právem tržním, celním, hrdelním. (Původní osada zvaná Mladotice splynula se Slavičínem. Oficiální název Slavičin — Mladotice, byl užíván až do roku 1946.) V roce 985 zde pobýval svatý Vojtěch při příležitosti misionářské cesty z Uher přes Vlárský průsmyk na Moravu. Pověst vypráví, že se tehdy se svou družinou zastavil na místě, kde dnes stoji slavičinský kostel. Kdesi na protějším kopci stála tvrz, patřící slepé hraběnce. Ta nemohla v noci spát a když přistoupila k oknu, spatřila oheň hořící v táboře svatého Vojtěcha.

Na oslavu slavného činu jejího náhlého prozření přijala osada název Slavičín. Vývoj města byl v minulosti ovlivněn blízkostí uherské hranice a Vlárského průsmyku, kudy pronikaly nejen civilizační vlivy, ale procházela zde vojska Uhrů, Tatarů a Turků. Ve 13. století byla oblast postižena tatarskými vpády, podobně tomu bylo i v 17. a 18. století. Obyvatelstvo se většinou živilo zemědělstvím. Z řemesel existovala jen ta nejdůležitější, i když se uvádí zvláštnost mezí profesemi, a to bylo zvěroklestičství, kterým zdejší muži prosluli doma i za hranicemi. Pro Slavičín a okolí měl později největší význam rozvoj obuvnického průmyslu. V roce 1860 si postavil podnikatel Josef Pivečka ve Slavičině koželužnu, která počátkem 20. století přešla na tovární výrobu. Po 2. světové válce se dále rozrostla o továrnu na výrobu obuvi zn. Japis. Vznikem závodu Detona v roce 1936, později s názvem Vlárské strojírny, nastal rozmach strojírenství. V roce 1910 byla ve Slavičíně postavena národní škola, roku 1922 přibyla budova měšťanské školy. Byly vytvářeny podmínky nejen pro vzděláváni, ale též pro kulturní, společenské a sportovní vyžití. Roku 1927 byla vybudována Sokolovna, o 6 let později Orlovna.

Druhá světová válka: Vystavila obyvatele těžkým zkouškám. 29. srpna 1944 se nad Slavičínem odehrála letecká bitva, v níž němečtí stihači se­střelili 10 amerických bombardovacích letounů. Dvacet osm amerických letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky. Od konce druhé světové války prošel Slavičín rozsáhlým vývojem a v roce 1964 se stal městem.