SVĚTOVÝ DEN MISIÍ – MISIJNÍ NEDĚLE 18. ŘÍJNA 2020

Misijní neděle, kterou oslavíme 18. října 2020, se nese v duchu hesla z knihy proroka Izajáše: „Zde jsem, mne pošli!“ (Iz 6,8)

Toto volání vychází z Božího srdce, z jeho milosrdenství a v současné světové krizi se obrací na církev i na lidstvo. „Jako učedníci evangelia jsme byli náhle zasaženi nečekanou a prudkou bouří. Uvědomili jsme si, že plujeme na stejné lodi, jsme slabí a dezorientovaní, současně však důležití a potřební. Jsme povoláni, abychom veslovali společně. Potřebujeme vzájemné povzbuzení a útěchu. Všichni jsme na stejné lodi,” píše v poselství pro letošní rok papež František.

Zatímco v minulém roce představovala Misijní neděle zakončení Mimořádného misijního měsíce října, tak ta letošní bude naopak příležitostí uvědomit si, nakolik zůstalo naše nadšení pro misie živé. Spojením jednotlivých farností na celém světě v modlitbě a příspěvkem do sbírky vytváříme výjimečné společenství solidarity, které obzvláště letos nabývá na významu, jak vyplývá i ze slov samotného Svatého otce, jenž nám připomíná, že všichni tvoříme posádku jedné lodě, a výzvou pandemie je pochopit, co nám jejím prostřednictvím chce Bůh sdělit:

Jsme jako učedníci, kteří jednomyslně a s úzkostí volají: ,Hyneme!‘ I my jsme si uvědomili, že dál nemůžeme jít každý na svou pěst, ale společně. Jsme opravdu vystrašení, dezorientovaní a bojíme se. Skrze bolest a smrt zakoušíme lidskou křehkost; současně však vnímáme svou silnou touhu po životě a po osvobození od zlého. V tomto kontextu se misijní povolání a výzva vyjít z lásky k Bohu a k bližnímu ze sebe ukazuje jako šance sloužit, sdílet, přimlouvat se. Misijní poslání, se kterým se Bůh obrací ke každému, nás vyvádí z vystrašeného a uzavřeného „já“ a skrze darování sebe sama nás přivádí k novému „já“. (…) Výzvou pro misijní poslání církve je pochopit, co nám v této době pandemie říká Bůh. Nemoc, utrpení, strach, izolace nás nenechávají v klidu. Doléhá na nás chudoba těch, kdo umírají v osamocení, kdo jsou ponecháni na pospas, kdo přicházejí o práci a výdělek, těch, kdo nemají domov a nemají co jíst. Povinnost dodržovat fyzické rozestupy a zůstávat doma je pro nás výzvou, abychom pochopili, že potřebujeme společenské vztahy a komunitární vztah s Bohem. Tato situace by v nás v žádném případě neměla stupňovat nedůvěru a lhostejnost, ale měla by vést k větší pozornosti v našem vztahu k druhým lidem. Skrze modlitbu, ve které se Bůh dotýká našeho srdce a přetváří ho, se otevřeme potřebám lásky, důstojnosti a svobody našich bratří, jako i péči o tvorstvo. Skutečnost, že se s celou církví nemůžeme scházet ke slavení eucharistie, nám umožnila sdílet situaci mnoha křesťanských komunit, které nemohou slavit mši svatou každou neděli. Otázkou, kterou nám Bůh v této situaci klade: „Koho pošlu?“, se znovu obrací na nás a očekává od nás velkodušnou a přesvědčivou odpověď: „Zde jsem, mne pošli!“ Bůh stále znovu hledá, koho poslat do světa a k národům, abychom vydávali svědectví o jeho lásce, o jeho záchraně od hříchu a smrti, o jeho vysvobození od zlého.

ZDROJ: www.missio.cz